Za odkazem Bedřicha Smetany
Rok české hudby má svůj přirozený vrchol v měsíci květnu, ve dnech, kdy Smetanova hudba zahajuje Pražské jaro. V předvečer těchto dnů je dobře vzpomenout zakladatele naší národní hudby. Ne pro jubileum. Ne pro oslavu. Ne pro akci kulturního plánu. Pro pravdu života. Pro sílu, jež formovala národní charakter na cestě za svobodou.
Každá velká historická skutečnost žije v odkazu. Odkaz v teorii zůstává dokumentem. Odkaz v životě je nesen silou minulosti do přítomnosti. Přítomnost pak přirozeně přejímá povinnost své minulosti. Je v našem činu ona síla? Síla, která vrhne v moři času vlnu novým obzorům?
Řekněme si to lokálně. Žijeme v okrese, na jehož půdě jsou stopy řady životních momentů Smetanových. V Jabkenicích pak je zapsáno celé poslední dějství jeho života. Síla tradice zde byla. Dodnes z ní občas zajiskří. Celkový výnos v odrazu kulturního života však nesvědčí o dobrém hospodaření svěřeným darem. Ona potřeba umění narůstá něčím, co pravou kulturu snad předstírá. Vím. Život se mění. Mění se člověk. Společnost však má velké cíle. Splní je skutečně jen tehdy, bude-li člověk silný sám v sobě. Nejenom v síle své práce, ale v síle morální a estetické. Ne v tom, co říká, ale v tom, co tvoří a žije. Můžeme si stále a stále opakovat Smetanovo "V hudbě život Čechů" - potud to bude sebeklam, pokud např. z života nevymýtíme onu neodbytnou kulisu hudby a nevrátíme člověku hudbu pro chvíli, kdy po ní opravdově zatouží z životní potřeby. A pro tuto chvíli a pro její opravdovou potřebu umění bude nutno život regulovat. Regulovat i výchovu, pro kterou nebude nic tak malé, aby nebylo hodno velké práce.
Snahy zde jsou. Nikdy v minulosti nebyla organizačně zajištěna oblast estetické výchovy tak jako dnes. Ale potvrzuje to známý fakt, že organizace a plán samy nestačí. Ekonom by měl k tomu svůj doplněk. Objektivních příčin by bylo i více. To je stará známá pohádka. Řada kladných jevů v hudebním a kulturním životě vůbec však svědčí o tom, že je možno naplnit plán činem. Ne pro plán, ale pro růst společnosti. Chce to jen opravdové pochopení všech.
Letošní Smetanovy oslavy v okrese Mladá Boleslav jsou dokladem toho, že bylo organizováno. Úkoly rozděleny, akce zajištěny. Ale ani letos nám kraj nezašumí v luzích a hájích hudbou tak, jak toužil Smetana, když s dojetím vyslovoval slovo "národ" a myslel tím skutečně na všechny. A všem věnovaný zpěvu dar srdcí znovu někde zapadne. A nezbude než jít a vrátit jej životu. A denně vracet. Poněvadž život bez zpěvu srdce je stejný omyl jako štěstí z bohatství. Denně vracet člověku promarněnou hřivnu. A hledat a tvořit život. Život, v němž by byl národ hodný tradic velkého člověka a umělce v nejvyšším slova smyslu národního, Bedřicha Smetany.
